Video: V Synthesii trénovali záchranářští psi

Naše společnost již třetím rokem úspěšně odstraňuje ve svém areálu nepotřebné budovy, kterých zmizelo již několik desítek. Před pár týdny si při jedné demolici svou práci mohli vyzkoušet i psovodi, kteří trénují záchranářské psy pro hledání lidí, zasypaných třeba v dole nebo při živelné pohromě. Šanci vžít se do reálných podmínek dostali při demolici objektu RY 152a, který dříve sloužil jako sklad náhradních dílů pro údržbu.

Ve skutečnosti zásah psovodů vypadá tak, že jim nejdříve zavolají hasiči, a na místě se s velitelem zásahu domluví, kam je pustí, a kam už ne - třeba kvůli nestabilní konstrukci nebo nebezpečné chemikálii. „Může se stát, že pes musí dům prohledat sám, protože nás tam velitel nepustí. Pes proto musí být naučen i samostatně kontolovat každou místnost. Je to titěrná a náročná práce,“ prozradila nám Hana Loužilová z organizace Sirius, která se na výcvik záchranných psů specializuje. Při tréninku v našem areálu nic takového však není potřeba. Do sutin zalézá figurantka a ještě než se vypustí psi, několik minut tam zůstává, aby místo mělo dostatečnou pachovou stopu. Jakmile je vypuštěn první pes, chvíli sutiny obíhá, ale pak už jde najisto. Zastaví se u místa, kde je schovaná figurantka a hlasitě štěká, dokud nepřijde psovod. Stejným způsobem vzápětí místo označí i druhý pes. „K zásahu musí být povoláni minimálně dva psi. Pejsek je totiž živý tvor a klidně může mít špatný den a udělat chybu. Nebo nedokáže zavalenou osobu přesně dohledat,“ vysvětluje psovod a profesionální hasič David Hynek. Záleží totiž i na typu sutiny, hloubce a náročnosti terénu. Že pes místo napoprvé neoznačí, ještě neznamená, že tam nikdo není. Než pach projde sutinou, nějakou dobu to trvá. Jedno hledání proto není směrodatné. „Ideální je, když přijedou tři psi. Říkáme, že když místo najde první pes, je to na 50, když ho potvrdí druhý, je to na 95 a pokud ho najde i třetí, je to na 99 procent,“ říká Hynek.

Doba, než se pes vycvičí, aby mohl v případě potřeby jít do akce, je individuální. „Každému pejskovi to trvá trochu jinak dlouho. Nejdřív musí projít atestacemi nejvyššího stupně, aby bylo jasné, že je způsobilý hledat. Pes musí vědět, že se nejedná o žádnou hru, protože tam jde o lidský život. Každý pes to má jinak, takže někteří to dokážou už po třech letech, jiní po pěti,“ uvádí Loužilová. Výcvik je podle ní specifický v tom, že záchranný pes musí mít dostatečnou motivaci nalézt člověka. „Pes musí u místa, kde se oběť nachází, zůstat a štěkat, než přijde psovod. A k tomu je potřeba velká motivace. Proto za to musí dostat odměnu.“

Pro záchranářské psi a jejich psovody bylo cvičení v našem areálu, u kterého byl přítomen také generální ředitel Josef Liška a představitelé průmyslové zóny, velmi přínosné a i naše společnost je velmi ráda, že mohla přispět a pomoci v tak prospěšné věci. 

Videoreportáž pardubické televize ZUBR: