Týdeník 5+2: Špinavý vzduch vadí i firmám

Pardubice se řadí k městům s nejhorším vzduchem v Česku. Důvodů je několik. Především jsou městem s rozvinutým chemickým průmyslem, v jejich okolí se nachází dvě velké elektrárny a znečištění přispívá i nárůst dopravy. Chemické závody na situaci reagují a snaží se činit opatření, kterými by přispěly ke zlepšení situace.

„Největšími zdroji znečišťování ovzduší škodlivinami včetně pachů byly a stále jsou místní chemické závody. Vzhledem ke zpřísňování legislativy pro emise, ale i k omezení výroby v Paramu, se proti minulosti podíl chemických podniků na imisích nezvětšuje,“ vysvětlil bývalý inspektor životního prostředí Miroslav Rubeš.

Ke stavbě obchvatů je stále daleko

Podle Rubeše mají vliv na kvalitu ovzduší také obě velké hnědouhelné elektrárny - chvaletická a opatovická. Množství vypouštěných zdraví škodlivých látek těmito elektrárnami se však oproti minulosti velmi výrazně snížilo. Příčinou je odsíření spalin, které začalo být nutností zhruba před patnácti lety.

Za posledních dvacet let došlo také k nárůstu počtu automobilů pohybujících se po pardubických silnicích. „Dnes se znečištění ovzduší pocházející ze spalovacích motorů různých dopravních prostředků již vyrovná vlivu stacionárních zdrojů a někde jej i předčí. Velkým problémem v Pardubicích je dlouhodobě neřešený systém dopravy. Situaci uprostřed města by mohly vyřešit řadu let uvažované silniční obchvaty. K jejich realizaci je ale stále hodně daleko,“ sdělil Miroslav Rubeš.

Také zpřísňující se předpisy jak v Česku, tak v celé Evropské unii nutí majitele podniků provozujících zdroje znečišťování ovzduší činit opatření k omezování emisí. „V Pardubicích a okolí máme reálnou naději na snížení úniku škodlivých látek do ovzduší z teplárny Synthesie,“ sdělil odborník na kvalitu ovzduší Rubeš.

V blízké době by totiž mělo dojít k rekonstrukci spočívající v nahrazení jednoho současného kotle plynovým a ke změně dnešní technologie na fluidní spalování uhlí včetně odsíření u druhého kotle. Celkové množství emisí základních znečišťujících látek, jako jsou oxid siřičitý a uhelnatý, oxidy dusíku a prach z komínů teplárny, by se tak mohlo snížit ze současných dvou tisíc sedmi set tun ročně na méně než polovinu.

Podle informací generálního ředitele Synthesie Dana Kurucze letos společnost připraví projektovou dokumentaci a provede příslušná výběrová řízení. „Cílem je při předpokládaných investičních nákladech kolem jedné miliardy korun především snížení množství vypouštěných emisí, které vyvolaly změny zákonů, platné od roku 2015,“ sdělila mluvčí Synthesie Jaroslava Doležalová. Vzhledem k tomu, že samotný projekt by měl pro obyvatele města znamenat přínos, požádala Synthesia o dotaci z operačního programu Životní prostředí. „Žádost v současné době posuzuje Státní fond životního prostředí a případné přidělení dotace by bylo velmi přínosné pro tento technicky i finančně velmi náročný projekt,“ řekla mluvčí společnosti Jaroslava Doležalová.

Také druhý velký chemický závod, který se nachází v bezprostřední blízkosti města, podniká kroky ke zlepšení situace. „Rafinerie je provozována v souladu s platnou environmentální legislativou, jejíž neustálé zpřísňovaní je prostřednictvím integrovaných povolení promítáno do každodenní praxe. Podle Integrovaného registru znečišťování Paramo nepatří mezi prvních pět největších znečišťovatelů ovzduší v regionu ve čtyřech hlavně sledovaných položkách, kterými jsou oxid uhelnatý, oxid siřičitý, oxidy dusíku a thallium,“ uvedla mluvčí Parama Jana Iovlevová.

Rafinerie reaguje, provedla řadu opatření

Podle jejích slov rafinerie provedla již v minulosti řadu opatření, která vedla k snížení znečišťování ovzduší. Například podniková kotelna spaluje přednostně zemní plyn, čímž produkuje výrazně méně emisí než při spalování těžkého topného oleje, který může Paramo v souladu s integrovaným povolením spalovat.

„Technologie výroby asfaltů Paramo provozuje s incinerátorem, který spaluje veškeré zapáchající odplyny,“ uvedla mluvčí pardubické rafinerie.

„Tento incinerátor byl v loňském roce také plynofikován, stejně jako pec pro ohřev teplosměnného oleje. Oba tyto zdroje znečišťování ovzduší v minulosti spalovaly těžký topný olej. Nutno zdůraznit, že spalování těžkého topného oleje bylo v souladu s platnou legislativou. Plynofikace byla dobrovolným příspěvkem Parama k zlepšení kvality ovzduší v regionu,“ vysvětlila Jana Iovlevová.

V současné době navíc dochází v Paramu k omezování výroby, což vede i ke snížení množství produkovaných škodlivin. Tato situace však na druhou stranu vyvolává obavy zaměstnanců rafinerie. V Paramu pracuje více než šest set lidí, kteří se teď obávají o svou práci. Problematiky zaměstnanosti si je vědom i Miroslav Rubeš, odborník na kvalitu vzduchu, nicméně na věc nahlíží i z druhé strany.

„Z pohledu ekologického je, na požadavky dnešní doby, tento podnik příliš blízko od obydlené zástavby a ukončení výroby by se na ovzduší města projevilo omezením úniku škodlivin, ale zejména odstraněním typického asfaltového zápachu, který znají i cestující ve vlacích projíždějících Pardubicemi,“ uvedl odborník na kvalitu ovzduší Miroslav Rubeš.

Musíme pečovat o stromy, ne je kácet

Důležitým faktorem pro zlepšení kvality ovzduší je také péče o vzrostlé stromy. Produkují kyslík a pomáhají rovněž zachycovat škodliviny. „Ke kácení zdravých stromů by se proto mělo přistupovat jen v opravdu nezbytných případech,“ dodal Miroslav Rubeš.