Týdeník 5+2: Před dvaceti lety a teď? Nesrovnatelné

„Začínal jsem jako technolog ve výzkumu a prošel řadou pozic. Myslím si, že to může být výhoda,“ říká třiačtyřicetiletý muž, který od začátku dubna šéfuje jedné z největších firem ve východních Čechách.

Od dubna jste generálním ředitelem. Jak tuhle změnu může firma pocítit?

Nevím, jestli to bude o nějakých velkých změnách, základ je pořád stejný. Firma musí mít nějakou ekonomickou výkonnost. Na tu jsem vždycky kladl důraz i u jiných dílčích celků, které jsem zde řídil. Teď to bude to samé, ale aplikované na celou Synthesii. Úvahy může mít člověk různé, ale vždycky bude záležet na tom, jestli na ně bude schopný vydělat.

Mohou změnu na postu generálního ředitele nějak pocítit i Pardubice nebo další obce v okolí?

Jednoznačně bude na prvním místě důraz na bezpečnost provozu. Charakter výroby je tady takový, že rizika existují. Snažíme se je omezovat na absolutní minimum, ať už technickým nebo organizačním opatřením. Situace se pořád zlepšuje, ale rizika se nikdy úplně vytěsnit nedají. Důležité je také to, že jsme jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. V Synthesii pracuje více než 1600 lidí, v celém areálu SemtinZone čtyři tisíce. Na to jsou navázány další firmy v okolí. To je naopak pozitivní moment našeho působení.

To znamená velkou zodpovědnost, protože nějaké špatné rozhodnutí by mohlo mít vliv na život spousty lidí. Připouštíte si to?

Určitě. Pocit obrovské zodpovědnosti je s tím spojený. Vždycky jsem k tomu tak přistupoval. Ať už řídíte dvacet, dvě stě nebo tisíc lidí, moc se to neliší. Ale pocit zodpovědnosti se zvyšuje. Svoji funkci musím vykonávat tak, aby to bylo ku spokojenosti zaměstnanců, majitele a koneckonců i mojí vlastní.

V Synthesii působíte už dvacet let, prakticky od začátku profesní kariéry. To je asi silné pouto, že?

Pocházím sice z Hradce Králové, ale už od nějakých šestnácti, sedmnácti let jsem byl v Pardubicích jako doma. Konaly se zde různé chemické olympiády, na kterých jsem získával chemické znalosti. Pak jsem nastoupil na tehdejší VŠCHT a už ke konci studia jsem se Synthesií spolupracoval a věděl, že s ní spojím další profesní život. Završil jsem to tím, že jsem se do Pardubic přestěhoval.

Co se v Synthesii, potažmo v celém chemickém průmyslu, za těch dvacet let změnilo?

Nejviditelnější změna je asi v areálu, který je dneska v mnohem lepším pořádku. Na začátku devadesátých let bylo normální, že se mezi objekty válelo nějaké vyřazené zařízení a nikoho to dvakrát netrápilo. Zlepšilo se i vystrojení lidí, používání ochranných pomůcek. A samozřejmě spousta věcí ekonomického charakteru. Finanční řízení, využívání investic, kontrola jejich návratnosti, to je dnes na mnohem vyšší úrovni. A přináší to svoje výsledky.

Dovedete si naopak představit, co všechno se změní třeba za dalších deset let?

To si nejsem jistý. V dnešních podmínkách se špatně plánuje v takhle vzdáleném horizontu, všechno se rychle mění. Nechci, aby to znělo, že nevím, kam směřovat. Ale těch změn je tolik, že se to dá jen těžko předvídat. Ve střednědobém horizontu se dá určitě pracovat na lidech, ať už z hlediska jejich kvality nebo kvantity.

Je tady i spousta ekologických zátěží z minulosti. Co bude s nimi?

To se samozřejmě musí řešit, a mohu potvrdit, že ekologické zátěže z minulosti jsou naší prioritou. Naštěstí nejsou v takovém stavu, aby hrozilo nějaké akutní nebezpečí. Nejsou řešené už celou řadu let, i když tady je podepsaná smlouva mezi Synthesií a státem o jejich odstraňování. Je to otázka dalšího jednání, jestli bude možné uvolnit další prostředky. Pro nás je důležité to, že provozem Synthesie k žádnému dalšímu znečišťování a zvyšování ekologické zátěže nedochází.

To jsou věci, které firmě v očích veřejnosti nejvíc škodí. Souhlasíte?

Chápu, že to lidé vnímají negativně. To, že je tady velký zaměstnavatel, se bere jako samozřejmost. I proto spolupracujeme s městem, podílíme se na provozu závodiště a podporujeme i další projekty a aktivity. K okolnímu regionu se snažíme chovat přátelsky.

Vrátím se ještě ke vzdělání zaměstnanců. Jak se to snažíte ovlivňovat? Snažíte se nějak podpořit a motivovat třeba už žáky či studenty z okolí?

Na to jsou zaměřené různé aktivity, aby se vůbec nějací noví chemici narodili. Například soutěž Mladý chemik, kterou dlouhodobě podporujeme. Chemie může mít své kouzlo, ale určitě dneska existují i atraktivnější obory. Na druhou stranu si troufám tvrdit, že v takhle velké firmě najde uplatnění celá řada profesí.

Dnes je zvykem, že manažeři řídí různé firmy, ať už vyrábějí traktory, obchodují s banány nebo pracují s chemií. Vy jste v Synthesii už dvacet let, takže asi nebudete tenhle případ. Je to podle vás výhoda?

Ta práce určitě v různých firmách podobná je, to bych nezpochybňoval. Je to práce s lidmi. Ale bez nějaké znalosti problematiky řídit všechno jen přes finanční pohled podle mě nejde. Znalost prostředí a výrobků dává člověku možnost zasahovat do výrobních procesů nějakým tvůrčím způsobem. Já to považuju za výhodu.

Poslední otázka. Máte tři dcery, jste generálním ředitelem i doma?

No… Tohle asi nechám na posouzení těch, které se snažím doma řídit (úsměv).