Chemie už sto let mění Pardubice

LADA SOUČKOVÁ

Letošní rok je stoletým výročím od doby, kdy v Pardubicích vznikla významná průmyslová zóna. Stačilo přitom velmi málo a vše by mohlo být jinak. Že v Rybitví a Semtíně začal tehdy vznikat průmyslový areál, dnes zvaný SemtinZone, byla vlastně náhoda. Původně měla továrna na výbušniny stát na Křivoklátsku, Kolínsku nebo třeba u Kojic. Když ale jeden z armádních důstojníků, který pro ni hledal vhodnou lokalitu, jel za manželkou do lázní v Bohdanči, cestou kočárem ho zaujaly pozemky v Semtíně.
„Pardubice, tehdy ještě poměrně malé město, se po první světové válce rozkládaly jen na levém břehu Labe. Kočár tedy překonal most přes řeku, o kus dále železniční trať vedoucí směrem na sever, za níž vedla silnice směřující k Bohdanči dosti rozsáhlými lesy,“ popisují historikové Tomáš Jiránek a Hana Stoklasová v knize Století v chemii, kterou Synthesia vydala k příležitosti velkého výročí.
Pozemky patřily k velkostatku barona Drasche, který měl v plánu se přestěhovat do Rakouska, a tak mu přišlo vhod se jich zbavit. A bylo vybráno. V roce 1920 tak na zelené louce vznikla Československá akciová továrna na látky výbušné, která se po dalším vývoji rozštěpila na Synthesii, Explosii, UMA a další podniky.

ZALOŽILI UNIVERZITU, POSTAVILI HOTEL

Tovární budovy, komíny, stožáry, hromady potrubí a parovodů. To je obraz průmyslové zóny, která nejenže zabírá nemalý prostor na mapě Pardubic, ale také proměnila tvář města, které se mohlo zapsat na seznam měst univerzitních. Když měla Synthesia nouzi o kvalifikované pracovníky, začala hledat řešení – představitelé chemického průmyslu tak požadovali, aby v Pardubicích vznikla Vysoká škola chemická, což se v 50. letech stalo. Společnost stojí také třeba za komplexem budov dnešního hotelu Harmony, který nechala postavit jako zázemí pro své zaměstnance.
Významně se zejména v posledních 20 letech změnil i samotný areál. „Po roce 1989 byl na fabriku velmi smutný pohled, odstavené provozy chátraly a bylo to ošklivé,“ vzpomíná jeden ze zaměstnanců zóny Milan Švorc, který již 47 let pracuje ve výrobně kyseliny dusičné, produktu, který je se Semtínem spjat od začátku. Nyní má areál nové silnice a budovy zdobí barevné fasády. Proměňují se ale i samotné provozy, které neustále procházejí modernizacemi – jsou výkonnější, efektivnější a ekologičtější. „V posledních letech se provedly enormní ekologické investice, které zlepšily kvalitu ovzduší v regionu,“ informuje ředitel Synthesie Josef Liška.

ŽIVOT JE CHEMIE PRO TISÍCE PARDUBÁKŮ

Semtín je pro spoustu Pardubáků i lidí z širokého okolí spojen s pracovními příležitostmi. „Při praxi jsem se dostal na elitní provoz, výrobnu kyseliny dusičné, a hned jsem věděl, že nechci dělat nikde jinde,“ říká Švorc. Lidé v Semtíně zkrátka žijí chemií.
V 80. letech například jen v Synthesii pracovalo více než devět tisíc lidí. „Areálem prošly desetitisíce zaměstnanců,“ podotýká Liška. Dnes v něm sídlí sto firem, které dávají práci čtyřem tisícům lidí. Podniky spolu úzce spolupracují, navzájem si dodávají produkty nebo suroviny, a tak se v Semtíně kromě světoznámého Semtexu vyrábějí i barviva, látky pro výrobu pesticidů či oxycelulóza, jež se při operacích používá pro zastavení krvácení.

24. 8. 2020, Pardubický deník